StranaPsa

Správní dvůr v Mnichově ukončil diskriminaci rotvajlerů

Správní soudní dvůr Mnichov ukončil diskriminaci rotvajlerů

advokát a právník se specializací na správní právo, Dr. Chr. Tünnesen-Harmes, Duisburg

Rozsudkem ze dne 09.11.2010 změnil nejvyšší bavorský správní soud, Správní soudní dvůr /VGH/ Mnichov zásadně svoji dosavadní judikaturu ohledně opatření týkajícího se rotvajlerů, kteří uspěli v povahovém testu.

                Na základě rozsudku, který jsme „vybojovali“ z pověření ADRK e.V. /Všeobecný německý klub rotvajlerů/, upustil Správní soudní dvůr v Mnichově od své dosavadní judikatury, podle které byla nařízení, vycházející z jednotlivostí daného případu ohledně opatření jako je povinnost vybavit zvíře náhubkem a vodítkem, shledána jako zákonná už jen proto, že od psů, uvedených v tzv. seznamu plemen, údajně na rozdíl od ostatních, v tomto seznamu neuvedených plemen, stále hrozí konkrétní ohrožení, a to i od takových, kteří absolvovali povahový test bez jakýchkoli námitek.
 

                Již před lety nám Správní soud Regensburg dal za pravdu, že rozdílné zacházení se psy velkých a silných plemen pokud jde o nařízení, vycházející z jednotlivostí daného případu je protiprávní pouze podle rozlišovacího kriteria seznamu plemen psů, protože bez konkrétního případu napadení apod. nelze vycházet z konkrétního ohrožení psy. Kromě toho jsme se opírali o to, že se tímto porušuje nařízení rovného zacházení podle základního zákona.

               Příslušná rozhodnutí byla však Správním soudem Mnichov zrušena. Od této judikatury příslušný senát Správního soudního dvora nyní upustil a tím zásadním způsobem vytyčil směr pro úspěšný celoplošný postup proti diskriminujícím úředním opatřením vůči držitelům rotvajlerů a jiných plemen psů uvedených v seznamu. Podle této judikatury, která bude mít působnost pro veškeré správní orgány v Bavorsku, odvolají-li se dotčení držitelé psů v jednotlivém případě proti opatření jako je povinnost dát psovi náhubek a vodítko, to bude  znamenat průlom v záležitosti rovného zacházení, požadovaného již dlouhou dobu. Povinnost dát psovi náhubek a vodítko nebude v budoucnu existovat v Bavorsku pro psy, kteří absolvovali povahový test, pokud by v jednotlivém případě na sebe neupozornili nápadným chováním, například útočným projevem, pokousáním apod., čímž by do určité míry zvrátili výrok povahového testu.
     

                Podle našeho názoru by tento rozsudek měl mít také značný vliv na abstraktní prognózy ohrožení v rámci právní vyhlášky. Správní soudní dvůr tímto totiž alespoň nepřímo potvrzuje, že dosavadní statistiky pokousání nejsou v žádném případě vhodným nástrojem pro to, aby dokazovaly zvláštní nebezpečnost jednotlivých plemen. Správní soudní dvůr Mnichov sice trvá na stanovisku, které zaujal Spolkový ústavní soud, a podle kterého není s konečnou platností objasněno, zda přichází v úvahu genetická dispozice k zvláštní agresivitě, avšak z odůvodnění rozhodnutí rozsudku ze dne 09.11.2010 (10 BV 06.3053) vyplývá potud zřetelná tendence, že také mnichovští soudci mezitím získali přesvědčení, že převažují názory pro rovnocenné postavení všech srovnatelných velkých plemen psů se silným stiskem čelistí.
 

                Spolkový ústavní soud sice svého času schválil předběžně seznam plemen psů, ale do svého rozhodnutí pojal příkaz ohledně kontroly, podle které mají úřady sledovat, zda lze odborně ospravedlnit nerovné zacházení vážící se na plemeno.

                 V bavorské správně právní exekutivě bylo toto rozhodnutí vzato jako popud k tomu, nejen aby zůstal zachován seznam plemen psů, nýbrž aby kromě toho u zvířat, která - protože jsou uvedena na seznamu plemen – musela absolvovat povahový test, byla nařízena dodatečná opatření, jako zejména povinnost nosit náhubek a vodítko v každém jednotlivém případě. To vedlo k nepřijatelnému důsledku, že velcí psi a psi se silným stiskem čelisti, kteří náleží k takovým plemenům, která nejsou uvedena na seznamu, nemusejí absolvovat povahový test ani nosit náhubek a být vedeni na vodítku, zatímco například psi plemene rotvajler museli nejen absolvovat povahový test, nýbrž navzdory absolvovanému povahovanému testu museli povinně mít náhubek a vodítko a strpět také opatření, která částečně tento rámec přesahovala.

                   Obcím bylo dáno na výběr, zde se budou kvůli údajně konkrétnímu nebezpečí zabývat dalšími opatřeními proti všem psům, která náleží ke plemenům uvedeným na seznamu. Tato správní praxe nyní konečně končí, jestliže dotčení držitelé psů proti tomu podají odvolání, což jim můžeme jenom poradit.

                  Další krok musí tedy spočívat v tom, aby seznam plemen psů byl úplně odstraněn jako naprosto nevyhovující opatření pro stanovení abstraktního nebezpečí. Cílem by spíš mělo být, aby bylo dosaženo jednotných pravidel pro držitele psů, kteří si tyto regule stanoví jako povinnost při chovu, zaměřeném na zodpovědnost a splnění požadavků na odvrácení nebezpečí, jakož i ochranu svých zvířat. Vzhledem k tomu musí další právní postup nejprve směřovat také k tomu, aby byl úřadům a správním soudům připomínán příkaz kontroly stanovený Spolkovým ústavním soudem, aby bylo podchyceno, které nové odborné a statistické poznatky ohledně agresivního chování jednotlivých plemen psů byly od rozhodnutí Spolkového ústavního soudu získány.

                 Navzdory celkově velmi pozitivní tendenci v judikatuře Správního soudního dvoru Mnichov zůstává neuspokojivé, že Správní soudní dvůr trvá na své dosavadní judikatuře k aplikovanému pojmu ohrožení a zastává názor, že zásadně z každého velkého psa a psa se silným stiskem čelisti vychází nejen abstraktní, ale dokonce konkrétní nebezpečí, jestliže volně pobíhá.

                  Toto široké použití pojmu konkrétního ohrožení stírá však úplně hranice rizika resp. zbytkového rizika, které ospravedlňuje maximálně preventivní opatření, nikoli však opatření na odvrácení nebezpečí. Jinak by se muselo při větším počtu rizik v každodenním životě, v silničním provozu, jakož i v soukromém konání vycházet z existence konkrétního ohrožení. Hranice zde však přecházejí plynule. O nebezpečí se hovoří tehdy, jestliže existují konkrétní důvody k tomu, že s dostatečnou pravděpodobností lze vycházet ze vzniku škody. Čím je v úvahu přicházející potenciál škody vyšší, o to nižší požadavky jsou kladeny na vstupní pravděpodobnost.

                   To odpovídá stálé judikatuře, zejména v oblasti zákona o životním prostředí a technických bezpečnostních zařízení. V tom smyslu se například u jaderných elektráren nevychází z konkrétního nebezpečí, nýbrž ze setrvávajícího zbytkového rizika vzhledem k přijatému preventivnímu opatření. Vycházet neustále z toho, že u volně pobíhajících velkých psů a psů se silným stiskem čelisti je s dostačující pravděpodobností nutno počítat se značným rozsahem škody, se zdá klást poněkud zkreslené požadavky na „součin“ rozsahu škody a vstupní pravděpodobnosti. Pro právníky to však není nic neobvyklého, že v rozličných právních oblastech jsou kladeny natolik částečně značně od sebe se odlišující požadavky a hranice mezi nebezpečím, které je nutno odvrátit a rizikem, se kterým je nutno počítat.

                 Přísnější požadavky platí naproti tomu ve vztahu k otázce rovného zacházení se srovnatelnými skutkovými stavy, pročež se Správní soudní dvůr Mnichov nyní také rozhodl neschvalovat nadále diskriminující účinek rozdílné aplikace zákona na odvrácení nebezpečí. Toto je alespoň důležitý krok správným směrem, aby byla v budoucnu věnována pozornost vlastnímu problému, a to, nezodpovědné psy cvičit, namísto toho, aby jednotlivá plemena psů byla stigmatizována jako „obětní beránci“ kvůli úrazům v minulosti.

Z časopisu  DER ROTTWEILER 2/2011 přeložila soudní tlumočnice jazyka německého HELGA GRIMMOVÁ